
Rozhodla jsem se podívat na jeden z letních hitů, který všichni tak strašně moc opěvovali... A nelituji. Nemám sice kdovíjak v lásce slice of life, přeci jen u mě platí, že čím víc fantasy, tím lépe, ale tohle anime je prostě bomba. Styl kresby, soundrack (bože a ten opening a ending!), osvěžující zápletka a samotný výběr seiyuu je skvělý.
Však taky Naru má originální hlas a není se čemu divit - málokdy se stane, že malou holku dabuje opravdu malá holka, a je znát ten obrovský rozdíl, Suzuko Hara dabující právě Naru má oproti dospělým ženám dabujícím mladé postavy úplně jiné zabarvení hlasu, a každý, kdo by čekal pisklavý hlásek, bude rozhodně překvapen. A našeho hlavního hrdinu jménem Handa pro změnu dabuje úžasný Daisuke Ono - většina ho bude znát z Durarara!! (Heiwajima Shizuo) a Kuroshitsuji (Sebastian).
Jo, strašně moc jsem slintala. Handa je přesně můj typ.
Opravdu by mě zajímalo, jak by se s tímhle poprali čeští fansubeři. Na ostrově mají trošku jiné nářečí, což angličtí fansubeři vyřešili relativně dobře - když to člověk čte, je to jako by si šlapali na jazyk.

Příběh v kostce - Handa Seishuu je mladý kaligraf, který si vyslechne kritiku od kurátora, staršího a zkušenějšího a také známějšího, ale bohužel ji nepřijme tak, jak by slušný člověk měl. Jo, dá mu pěstí. Před všema těma snobama.
Jeho styl nemá duši - ačkoliv vyhrává soutěže, pořád to vypadá jak kdyby to od někoho obšlehnul. A o tom celé anime je. Aby našel svůj vlastní styl. Což nebude zrovna nejlehčí, protože mu jeho otec doporučil chvíli žít ostrově Gotou. Totální zapadákov, všichni znají všechny - a to je pro někoho, kdo celý život nevytáhl paty z Tokia, absolutně šílené.
Jeho první den na ostrově bych nazvala chaotickým. Jednak bude bydlet ve vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, a kam autobus jezdí jednou denně, ale navíc se k němu přilepí malá holčina jménem Naru Kotoishi. Všichni jsou strašně vstřícní, ale taky strašně otravní, Handa sem přijel pracovat a ne se bavit. Všichni víme, že nakonec se Handa trošku otevře, nicméně je vtipné pozorovat jeho vývoj, a hlavně vztahy s ostatníma vesničanama, kteří ačkoliv nejsou zas tak důležití, pořád mají to něco, co vás donutí je milovat.

Asi je vám jasné, že tohle anime bude čerpat z radostí a strastí všedního dne, ale na druhou stranu to podle mě není žádné béčkové anime. Hraje to hodně na city, v jednu chvíli se člověk řehtá na celé kolo, o scénu později jste úplně AWWW a nakonec vás dorazí s THE FEEEEEEELS. Nelituji toho času, který jsem vložila do sledování Barakamon. Každá epizoda ve mně zanechala takový ten hřejivý pocit a ještě teď při psaní tohohle článku z toho učůrávám blahem.
Není to anime které bych doporučila třeba ségře (která je na druhém stupni), sice by se jí líbily ksichtíky a kresba a já nevím co všechno ještě, ale jsem si na 100% jistá, že by polovinu vtipů nepochopila, protože tohle zkrátka ještě nemá zažité. Nehledě na to, že by ji nedošel hlavní význam tohoto anime, což je seberealizace jako taková, a to by byla opravdu škoda.
Větší nálož obrázků, absolutně neobvyklá u recenzí a reviews na tomhle blogu... Screw it, Barakamon si zaslouží trochu víc pozornosti! (Screenshoty jsou moje a jsou z první a druhé epizody, takže se nebojte spoilerů.)






